Trenér Orlet hodnotí úspěšnou sezónu: Ke změnám jsem se odhodlal až po čtvrtém kole. A mám radost, že rozhodnutí to byla správná

1. Sezóna je za námi. Skončili jsme nakonec na pátém místě a překonali jsme i čtyřicetibodovou hranici. O všem rozhodl až poslední zápas proti Olešnici a výhra na penalty. Jaké u tebe zavládly pocity po závěrečném hvizdu?

Pocity byly jednoznačně pozitivní. Zápas s těžkým soupeřem jsme zvládli takřka otočit v náš prospěch i z nepříznivého stavu 0:2. Jen škoda, že jsme obrat nedokonali, protože jsme hned čtyřikrát nastřelili brankovou konstrukci. Průběh zápasu by spíše odpovídal výsledku tak 7:2.

2. Hezkých zápasů jsme v letošní sezóně odehráli hned několik. Jaký byl z tvého pohledu ten nejlepší, na který vzpomínáš nejraději? Bude to třetí jarní kolo a pětigólová nadílka na hřišti Paseky?

Asi ano. Před příchodem do Bělkovic jsem právě v Pasece působil, a tak pro mě byl tento zápas tak trochu speciální. Výhra 5:0 byla zcela zasloužená a já měl po utkání obrovskou radost. S odstupem času mi ale bylo Paseky trochu líto, protože jsem tam poznal spoustu skvělých lidí a fotbalistů, a i když to tak tak třeba nevypadá, tak je stále sleduji a na dálku fandím.

3. Celá jarní část by se dala označit za povedenou – ve třinácti utkáních jsme odešli poražení pouze dvakrát, vstřelili 29 branek, a připsali si i osmizápasovou šňůru zápasu, kdy jsme bodovali. V čem vidíš tu největší změnu oproti podzimní části, kdy výsledky i předvedená hra byly občas jako na houpačce?

Přišel jsem k týmu asi jeden měsíc před zahájením soutěžního utkání. I když jsem tým a jeho počínání lehce sledoval už dříve, na nějaký větší zásah do skladby týmu a herního projevu jsem se zprvu příliš neodhodlal. Až po čtvrtém kole, kdy jsme měli bilanci jedné výhry a tří proher jsem do fungování mužstva nějakým způsobem zasáhnul. V hlavě jsem měl dvě zásadní změny, které se později ukázaly jako povedené.

4. O jaké dvě změny šlo?

Z mého pohledu bylo nejdůležitější posunout bratry Vinklerovi z obrany do útoku. Jejich způsob hry je stavěný na ofenzivní pojetí hry a jejich rychlost a přímočarost je předurčovala k tomu, aby byli jedni z našich nejlepších střelců v soutěži. A tak se také stalo. (Marek 11, Tomáš 8 branek)

Druhá myšlenka se týkala čerstvě vychozeného dorostence do A týmu Dana Orleta. Chtěl jsem ho stavět na post, který mu svědčí více, a to do středu zálohy. I to se mi jevilo jako správná věc, a to hlavně do budoucna.

Rozdíl mezi podzimem a jarem byl tedy z mého pohledu velmi značný. Na podzim byl náš herní projev velmi utrápený, bylo tam několik vysokých proher. V zimní pauze nám pomohla kvalitní příprava a soustředění v Karlově. Spousta hráčů pochopila svou roli na hřišti, vzrostlo hráčské sebevědomí, a ke všemu přispěla i slušná tréninková morálka. Nesmíme se ale po jedné lepší sezóně uspokojit a myslet si, že vše půjde samo. Pokud k tomu ale budou kluci přistupovat tak jak na jaře, tak se na další pokračování u týmu hodně těším.

5. Co říkáš na výkony svého syna Dana Orleta? Do počtu odehraných minut byl druhým nejvytěžovanějším hráčem našeho mužstva, vstřelil dvě branky a připsal si několik asistencí.

Budu upřímný a řeknu, že právě můj syn Dan byl jedním z hlavních důvodů mého opětovného příchodu do Bělkovic. Myslím si, že mu toho fotbalově stále dost dlužím. Snažím se mu pomoci, jak jen můžu – radím na čem zapracovat a co naopak vypilovat na ještě lepší úroveň. Na to, že to byla jeho první sezóna v dospělém fotbalu, tak může být dle mého pohledu spokojený.

6. Kabina tento rok hlasovala o hráči sezóny. Tím byl zvolen osmigólový Tomáš Vinkler, který na jaře chytil skvělou formu a když už do zápasu nastoupil, mohli jsme se na něj spolehnout. Kdo je tvým hráčem sezóny?

Já osobně jsem hlasoval pro našeho brankáře Filipa Pospíšila. V mých očích je nejdůležitější věcí k úspěchu kvalitní brankář a toho my máme. Tomáš byl pro mě v top 3. Na podzim vstřelil pouze jednu branku a rozstřílel se až na jaře. Pokud se mu ale budou vyhýbat zranění, tak v jeho silách je, aby se na konci sezóny zastavil až na čísle patnáct až dvacet branek.

7. Jak by si srovnal své nynější působení se svými prvními sezónami u týmu Bělkovic? Hráčský kádr se proměnil takřka celý, nové je i vedení klubu.

Srovnání této sezóny s tou před deseti lety je dosti rozdílné. Před deseti roky jsem byl na pozici trenéra A mužstva nováček a byl jsem tak trochu vystrašený. Tehdy mi ale pomohl kvalitní a zkušený kádr, takže to šlo docela dobře. Působil jsem tu celkem tři sezóny a vzpomínky jsou především pozitivní. Nikdy například nezapomenu na výhru 9:0 ze hřiště rivala z Hluboček.

Celkově se ale kvalita soutěže z mého pohledu zhoršila a šla o úroveň níže. Momentálně jsou v kádru už jen poslední dva harcovníci, a to Michal a Mirek Sklenářovi. Současný tým je docela mladý, a i méně zkušený. Na druhou stranu u kluků pozoruji zájem na sobě pracovat, tréninková morálka je dobrá, a to mě naplňuje energií k další vzájemné spolupráci.

8. Ačkoliv uplynulá sezóna teprve před týdnem skončila, tak už nyní musí trenéři a činovníci klubů přemýšlet nad tou následující, jelikož pauza je velice krátká. Do týmu přivítáme tři dorostence, tým chceme zkvalitnit. Těšíš se na start přípravy a práci s omlazeným kádrem?

Samozřejmě se těším, ale i ten necelý měsíc volna se hodí. Do další sezóny bych uvítal příchod alespoň dvou hotových hráčů, kteří budou schopní hned naskočit do základní sestavy. Zvedla by se nám konkurence, a to je vždy dobře. Pokud se nám žádné příchody dotáhnout nepodaří, tak budu rád, pokud zopakujeme umístění z této právě skončené sezóny.