Srdcem za Bělky #1 | Kapitán Tom Sklenář: Na hřišti se ze sebe snažím vydat všechno

Jako první přijal pozvání k rozhovoru jeden z nejpovolanějších – kapitán, neodmyslitelná součást základní sestavy Bělkovic, amatérský kulturista a oběť trendu otužování, Tomáš Sklenář. Svůj tým nevede pouze na fotbalovém hřišti, jelikož v osobním životě už několikátým rokem plní roli manažera hotelu v Olomouci. Autor dvanácti branek z předminulé sezóny, i díky kterým se nakonec v Bělkovicích podařilo udržet příslušnost v 1. A třídě, navazuje na dlouholetou tradici rodiny Sklenářů, kteří jsou neodmyslitelně spojení s fotbalovým děním u nás na vesnici. Může se zdát, že je Tomův fotbalový život zalitý sluncem, ovšem nenechte se zmást. Skleny, jak se v kabině Tomovi nejčastěji říká, je fanouškem Tottenhamu Hotspur, což se bohužel s radostí neslučuje už více jak třicet let..

Fotbalistou v dresu Bělkovic

Ahoj Tome, díky, že jsi mé pozvání k rozhovoru přijal. Dlouhá léta jsi působil v nedalekém Šternberku, ale tvé další kroky vedly k nám do Bělkovic. Jak k přestupu došlo?

Do Bělkovic jsem přišel v roce 2016 po půlroční pauze od fotbalu, kterou jsem si dal po odchodu z FK Šternberk. K Bělkám mám vztah už odmalička. Moje rodina odsud pochází, když se tu narodil můj táta, který spolu se svými bratry také válel za místní fotbalový klub. Takže už dlouho předtím mě přemlouvali moji bratranci Michal a Mira, kteří tu hráli, abych se k týmu připojil. V té době tým zažíval věkovou obměnu, kdy končily dlouholeté opory a trenér potřeboval doplnit mužstvo. Nějaký rok na to přestoupil i můj brácha Adam, takže když se vše povede, jak má, můžeme se na hřišti sejít čtyři Sklenáři v jednom drese.

Rok po tvém příchodu do Bělkovic jsi se stal kapitánem. Jak by si popsal svoji roli a pozici v týmu?

V mém věku jsem tak na hraně mezi mladými a starými spoluhráči. Snažím se o to být takový pojící článek a rozumět si se všemi. S hodně klukama se potkáváme i mimo hřiště, ať už se jedná o další sporty (běh, florbal, posilovna), pracovní věci nebo jen posezení u piva.

Má pozice na hřišti se od mého příchodu pomalu změnila ze středního záložníka na stopera. Tak to ale ve vesnickém fotbale s přibývajících věkem je. Rád vzpomínám na svou druhou sezónu, kdy mi to pálilo a dal jsem 12 gólů. Ondra Vrána přidal dalších 16 a podařilo se zachránit Bělky v 1.A. třídě. V poslední sezoně se nám podařilo stabilizovat tým, kdy mladí hráči potřebovali čas zvyknout si na dospělý fotbal. Řekl bych, že v současné době jsme schopni hrát se všemi celky soutěže vyrovnané zápasy a držet se v poklidu ve středu tabulky. Klub má budoucnost ve své mládeži, kterou na rozdíl od okolních vesnic, má napříč skoro všech věkových kategorií.

Kádr Bělkovic v posledních letech výrazně omládl. Kdo je podle tebe hráčskou autoritou, a jaký z hráčů se umí postarat o dobrou zábavu?

Nevím jak pro ostatní hráče, ale pro mě je to David Hložánka. Za svou kariéru posbíral spoustu zkušeností, které se od něj snažím pochytit zase já. Na hřišti se někdy přistihnu, jak jen kroutím hlavou, nad tím, jak zase Hloža „motá“ soupeře…

Naštěstí si v šatně všichni rozumíme a nikdo není bručoun a nekazí zábavu. Vždy se rádo vzpomíná společné na cesty autobusem nebo společné zimní soustředění.

Kdyby si měl popsat své fotbalové přednosti a něco, čím se oproti ostatním vymykáš, co by to bylo?

Snažím se dělat něco navíc. Ať už v normální sezoně nebo v současné korona době, kdy jde jen běhat, běhat a běhat… My Sklenáři jsme všichni soutěživí, takže se pořád hecujeme, překonáváme a vymýšlíme další nové výzvy. Na hřišti se snažím vždy nechat všechno. Asi i proto jsem dostal tu kapitánskou pásku. Nebojím se ozvat nebo na sebe vzít odpovědnost, což ještě mladým klukům chybí. V zápase se na kluky snažím vždy mluvit jen pozitivně a pak si chyby říct bez emocí po zápase.

Máš nějaké předzápasové rituály?

Spíš pozápasový rituál. Pokud se nezadaří vyhrát, vyperu s věcmi i kapitánkou pásku, abych ji zbavil smůly. Jinak nedám dopustit na číslo dresu ve kterém hraji. Bez čísla 4 by to nešlo!

Co máš na amatérském fotbale nejraději?

Jelikož hrajeme „za pivo a párek“, tak je fajn, že na téhle úrovni to dělají lidé hlavně pro radost ze hry. Odreagovat se od pracovního týdne a vyčistit hlavu, potkat se s kamarády. V tom vidím smysl kolektivních sportů já.

Tomova “desítka”

1. Fotbalový idol/vzor?

Nemám, ale jako malej jsem strávil u kousků Ronaldinha na Youtube dost času.

2. Hudební skladba, která tě dostane do pohody?

Cokoli od Imagine Dragons.

3. Oblíbený film/seriál?

Peaky Blinders, baví mě ta doba, ve které se seriál odehrává.

4. Tvé vysněné povolání v mládí?

Jasně, že popelář. Každej kluk chtěl být popelář.

5. Nejlepší moment v tvém životě?

Jelikož tohle bude číst i žena, tak řeknu určitě svatební den!

6. Kdyby sis mohl vybrat kohokoliv, s kým by si vyrazil na večeři?

Jsem fanoušek Tottenhamu, takže Harry Kane?

7. Nejhorší zlozvyk?

Asi odkládání věcí na „někdy“.

8. Tvá nejlepší dovolená?

Itálie 2017.

9. S kým si v týmu nejvíce rozumíš?

Se svou rodinou. (asi 11 členů týmu, pozn. redakce)

10. Co opravdu nemáš rád?

Nedochvilnost.

Tom sám sebou

Tome, moc ti děkuju za tvůj čas a odpovědi. Jako správný kapitán jdeš příkladem a role prvního respondenta si se ujal dle mého parádně. Na závěr rozhovoru tě poprosím, zda by si na sebe fanouškům neprozradil nějakou perličku či zajímavost ze svého osobního života…

Sportuji taky proto, abych si mohl dopřát fajn jídla. Že ve mně večer u televize zmizí kbelík karamelového magnumu, už nikoho nepřekvapí. Burgery z olomouckého podniku Bistro No. jsou asi nejoblíbenější „prasárnička“ po zápase. A kdo mě zná, ví, že jsem na gin.

Chtěl bych vydržet aktivní co nejdéle i přes rodinné prokletí, co se týče problémů s koleny. Takže jsem se začal více starat o regeneraci a od října se dobrovolně mučím studenými sprchami a výlety do zamrzlých Poděbrad.

A moje přání? Rád bych už konečně fanouškům Liverpoolu, kterých je u nás v šatně až příliš, vrátil ty jejich posměšky, když by Tottenham vyhrál titul v anglické lize!