Srdcem za Bělky #13 | Pepa Tvarbožek: Chtěl bych v sobě konečně probudit střelce

Pomalu ale jistě se blížíme k tomu, abych stihl vyzpovídat všechny hráče A mužstva Bělkovic-Lašťan. Pozvání do dílu s pořadovým číslem třináct přijal fotbalový univerzál, velký fanoušek Sparty, a v mládí amatérský fotomodel, Pepa Tvarbožek. K fotbalu ho ve čtyřech letech dovedl otec, který sám ještě donedávna aktivně hrával. Jak sám říká, v průběhu let vyzkoušel mnoho sportů jako florbal, tenis, nebo atletiku, ale srdce už zůstalo fotbalové. V době pandemie a lockdownů se Pepa věnoval vášnivě věnoval hraní her – FIFA a GranTurismo patří mezi jeho nejoblíbenější. Dost úvodem, pojďme si Pepu blíže představit…

Fotbalistou v dresu Bělkovic

Čau Pepo, díky, že jsi mé pozvání přijal. Hráčem Bělkovic jsi od sezóny 2019/20, kdy jsi k nám přestoupil ze Šternberka. Zkus ve stručnosti shrnout své působení v mládeži Šternberka a následný přechod do mužské kategorie…

Ahoj Jacku, děkuji mockrát za pozvání. Trošičku bych tě opravil, svoji mládežnickou kariéru jsem nestrávil jen ve Šternberku. V žácích jsem se totiž přesunul na hostování do Uničova, kde jsem vydržel až do dorostu. V té době se zavedly střídavé starty a moji prioritou bylo bojovat o základní sestavu v divizním Uničově. Mateřský klub Šternberk ale chtěl využívat mé služby, a tak jsem začal pendlovat mezi tréninky a zápasy v Uničově a Šternberku. Fungovalo to tak, že jsem si třeba odehrál jeden zápas za Uničov a následně zápas za starší i mladší dorost ve Šternberku. Bohužel mé tělo takovou zátěž nevydrželo a já si poranil meniskus v koleni. Po přibližně roční pauze už jsem zůstal pouze ve Šternberku a začal bojovat o místo v mužích až si mě v dorostech začal vytahovat trenér Olda Sklenář a začal jsem sbírat první minuty v áčku Šternberka. Rozdíl v kvalitě byl velký a znatelný. Šternberk v té době šlapal a hrál dobrou soutěž, chlapi byli rychlejší, měli jiný styl hry, a hlavně s mladým “cucákem” z dorostu se nikdo nemazal, takže ten přesun a začátky v mužích pro mě nebyly vůbec jednoduché.

Stejně jako Adama v předcházejícím rozhovoru se i tebe zeptám na jakou sezónu nebo tým vzpomínáš vůbec nejraději? A jaké důvody nakonec hrály ve prospěch tvého přestupu do Bělkovic?

Těch sezon je více. Například v Uničově, kdy jsme bojovali o první místo ve starších žácích, nebo potom další skvělá sezóna už ve starších dorostech Šternberku. Bohužel vždy to pro nás skončilo tím druhým místem. Důvodů k přestupu bylo několik. Bohužel fotbal se nyní potýká s nedostatkem hráčů, a já, v té době už v mužské kategorii, jsem jako stabilní hráč a kapitán “B” mužstva musel doplňovat i Áčko Šternberka. Někdy jsem tedy měl víkend plný jen fotbalu, ale občas se taky stalo, že jsem se za sobotu a neděli na hřiště nedostal vůbec, protože ty minutky v A týmu jsem zkrátka nedostal a v Béčku mě šetřili. Toto byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem chtěl odejít.

Další sezóna bude pro tebe tedy třetí v našem dresu. Co zatím říkáš na to dosavadní působení? V týmu jsi považován za velkého univerzála, ale jaká pozice na hřišti je ti přeci jen nejbližší?

Jak se to vezme třetí sezóna… Bohužel v součtu všech lockdownů to beru spíše jako teprve druhou. Můžu říct, že ze začátku to pro mě byl docela skok z 1.B třídy do té “áčkové”, vše bylo rychlejší a musel jsem se přizpůsobit i jinému stylu hry. Myslím si, že aktuální kádr má velký potenciál. Jak už tady mnohokrát padlo, tým se skládá z mladých kluků doplněných o ty zkušené, kteří jsou důležitou součástí kabiny. Co do pozice na hřišti, tak jsem vždy měl rád kontakt s balónem, nejvíc mi vyhovuje defenzivní štít, být neustále v dění hry a snažit se vymyslet “kolmičky” a rozdávat míče na spoluhráče. Závěrem bych k našemu týmu chtěl jen říct, že je jen otázkou času, kdy si vše sedne a stane se z nás nezastavitelný vlak…

Jak by si popsal své fotbalové přednosti? Jakou část hry by si chtěl do budoucna zároveň ještě vylepšit?

Velkou předností, kterou si myslím, že mám, je schopnost hrát levou i pravou nohou. No a co vylepšit… byla by hloupost kdybych řekl, že nemám co vylepšovat, to bych pravděpodobně nemluvil teď s tebou, ale s někým před kamerami. 🙂 Ale co bych chtěl vylepšit – hlavně klid v rozehrávce a konečně v sobě probudit střelce.

Máš nějaké předzápasové rituály či zvyklosti, které tě dokáží na zápas zdravě nahecovat?

Před zápasem mám rád svůj klid, abych se mohl soustředit na zápas. Zároveň se hodně zavodnit, aby mělo tělo z čeho brát energii a sílu. A bez čeho se neobejdu tak je legendární video Diega Maradony při předzápasové rozcvičce na píseň Live is Life. Kdo to neviděl, tak doporučuju.

Pepova “desítka”

1. Fotbalový idol/vzor?

Kouzelník s míčem Ronaldinho.

2. Co byla poslední věc, kterou sis koupil?

Trenky.

3. Jaké věci ti dokážou udělat radost?

Výhra, to že jsou všichni kolem šťastní a spokojení

4. Oblíbená hudba?

Přímo oblíbenou nemám, ale v každém žánru se najde něco.

5. Nejlepší spoluhráč, se kterým si kdy v jednom týmu hrál?

Nikdy to není o hráči, ale týmu. Jinak Václav Jemelka.

6. Co nemáš rád/bojíš se něčeho?

Nejvíc asi pavouků a hadů.

7. Na jaké místo by ses rád jednou podíval?

Chtěl bych poznat každý kraj a mrav.

8. První zážitek ze závěrečných, soustředění, kabiny SKBL, který se ti vybaví?

Výjezdy do České Vsi.

9. Tvé oblíbené jídlo, na které nedáš dopustit?

Pořádný hamburger, ale jsem gulášový.

10. Vysněné povolání v mládí?

Pilot.

Pepa sám sebou

Pepo, díky moc za rozhovor a zajímavé odpovědi. Doufám, že v dresu Bělkovic přidáš ještě několik dalších sezón a vyplní se tvé – naše – přání o tom “nezastavitelném vlaku”… 🙂 Co na sebe prozradíš nebo jakou zajímavost by jsi rád pověděl závěrem?

Těším se na to, až se vše vrátí do normálu a budeme moct fungovat bez nějakých restrikcí. Až začneme zase hrát, dostaneme do sebe tu zdravou bojovnou mentalitu a rozvlníme sít v bráně soupeře.

Nejhorší mojí vlastností je určitě prokrastinace – horko těžko se k nějakým věcem přemlouvám, ale naštěstí vždy s úspěšným koncem.