Srdcem za Bělky #5 | Marťa Krecl: Poslední roky příliš povedené nebyly, ale teď jsme na dobré cestě
Patý rozhovor z naší kabiny je na světě. Tento týden mé pozvání přijal bělkovický Makélélé, od léta klubový pokladník, a člověk dlouhodobě angažovaný ve filantropii, Martin Krecl. Nedávný absolvent Vysoké školy chemicko-technologické v Praze až donedávna patřící mezi tzv. Pražáky (pracovní název pro skupinku hráčů kombinujících studium v Praze s víkendovým dojížděním na zápasy) má tuto životní etapu již za sebou. Vrátil se domů do Bělkovic, v práci vyrábí proteinové tyčinky, které nikdo nikdy bohužel neochutnal, a k funkci pokladníka áčka se od léta přidala starost o finance celého sportovního klubu. Na hřišti spojka mezi mládím a zkušenými harcovníky zkrátka představuje ideál klubového odchovance, který na svůj klub nezanevřel. Doufám, že si rozhovor užijete, pojďme na to.
Marťův otvírák
Za Bělky hraju už odmala. Doma mám ještě svoje první kopačky – hadráky velikost 19. Nejprve mě vedl trenér, který ale hrozně sprostě nadával. Rodičům se to nelíbilo, tak jsem si dal chvilku pauzu a začal znovu hrát až v době, kdy koučoval trenér Zmrzlý, můj skorosoused. Fotbal mě tehdy bavil tak, že jsem přišel ze školy, odhodil tašku a šel na umělku, kterou mám prakticky za barákem. Nebyl jsem ani s nikým domluvený, vždycky tam někdo byl. A když ne, sedl jsem na kolo a jel shánět, kdo si půjde zakopat. Pokaždé se někdo našel aspoň na filipky. Vlastně by mě celkem zajímalo, jestli to tak funguje i teď. V Bělkách ve starších kategoriích mě později vedl Pepa Hanuš, současný trenér dorostů, a můj spoluhráč Miša Sklenář. Protože jsem chodil na gympl do Šternberka, spolužáci mě přemluvili a někdy od starších žáků až do dorostů jsem hrával také za Šternberk.
Do bělkovského áčka jsem začal pronikat pod trenérem Orletem. Pod ním jsem zažil asi i sezónu, na kterou nejraději vzpomínám. To byla sezóna 2013/2014 a skončili jsme myslím na čtvrtém místě. Později přišlo zranění kolene a následovaly pro mě osobně horší fotbalové časy. Mekka fotbalistů se říká, každý tam jednou musí. Poslední roky jsme měli problémy na hřišti i týmově. Ale nenechte se zmást. Myslím, že teď máme vyvážený tým, kde jsou jak zkušení pardálové, tak mladá drzá krev. Už ať je ta korona za námi a můžeme to ukázat na hřišti.
Fotbalistou v dresu Bělkovic
Ahoj Marťo. Díky, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Zní to prazvláštně, ale jsi třetím služebně nejstarším (nejzkušenějším) hráčem na soupisce A mužstva. Ve 26 letech, kdy má většina hráčů na této úrovni to nejlepší stále ještě před sebou. Co na to říkáš?
Čau Jacku, díky za pozvání. Přes ten respirátor se mi hůř artikuluje, tak snad to čtenářům nebude vadit. Ok, to bylo slabší, ale klidně bych to tam nechal. Máš celkem fajn pokoj, ještě jsem tady nebyl. Tam v rohu to je plakát Jana Bendiga? No ale zpátky ke mně.
Často to sice zmiňuji, ale nepřikládám tomu nějakou důležitost. Ve skutečnosti je v týmu hned několik kluků, kteří mají daleko více zkušeností než já. Na druhou stranu teď máme v týmu mlaďochy, kteří čerstvě přišli nebo ten krok mají těsně před sebou. Moc dobře si pamatuju na roky, kdy jsem byl nejmladším v týmu já, takže se je snažím vždycky podpořit a pokud možno jim ulehčit zapadnutí do týmu. Jak říkáš, je mi teprve 26, takže doufám, že pár sezón ještě odkopu.
Několik hráčů z našeho týmu má svoji fotbalovou minulost spojenou s FK Šternberk. Mezi tyto hráče patříš i ty. V dorosteneckém věku jsi tam válel po boku Matěje Stacha, Pepu Tvarbožka, a Maru Vinklera, čili hráčů, kteří se stejně jako ty nakonec do Bělkovic zase dostali. Jaké máš na Šternberk vzpomínky?
Pro můj fotbalový rozvoj to byl důležitý krok. Neměli jsme tehdy v Bělkách úplně silný ročník, takže angažmá ve Šternberku v krajské soutěži pro mě byla možnost, jak se zlepšovat. Tehdy letěly střídavé starty. Pamatuju si, jak jsme s Matesem Stachem jeli z jednoho zápasu rovnou na druhý, pomalu jsme si ani nevyzuli kopačky. Jsem ročník 94, takže jsem ve Šternberku hrával třeba i s Marou Vinklerem, který je o rok starší. Hrávali jsme spolu střed zálohy. Když jsem v dorostu končil, hrával jsem taky s Pepou Tvarbožkem, který je ročník 95. Tehdy jsme skončili myslím druzí a já dal v té sezóně asi 4 góly hlavou z rohu. Celkem vtipný, protože v Bělkách naše rohy hlídám z půlky..
Na hřišti se nejčastěji objevuješ na pozici defenzivního záložníka. V této sezóně tě ovšem trenéři párkrát využili i na kraji zálohy. Obránci soupeře si s tvou rychlostí často neuměli poradit…
Je to tak, ne nadarmo jsem právě já zaběhl nejrychleji z týmu challenge na 3 km „naplno“ (opravdu tomu tak bylo, výsledný čas 11:36, shodou okolností trasa z Vésky do Bělkovic). Ale konec srandy, naštěstí nic jako křídlo v naší soutěži neexistuje, takže můžu na kraji zálohy hrát i já. Preferuji jinou pozici na hřišti, ale jsem celkem univerzál. Nejraději hraju uprostřed hřiště, v mládežnických kategoriích jsem hrával i stopera, no a dokážu nastoupit na kraji zálohy i obrany. Je mi to celkem jedno, kam mě trenér postaví, vždycky se snažím prospět týmu.
V kabině představují určitou autoritu zejména starší a zkušení hráči. Jak již bylo zmíněno, jsi třetím nejzkušenějším. Jak na to nahlížíš ty? Vidíš svoji roli v týmu jinak než dříve?
Už jsem to zmínil vlastně výše. Vnímám se spíš jako taková propojka mezi mladými a staršími. Poslední roky se ale snažím převzít i více zodpovědnosti. Kupříkladu jsem mezi prvními, kdo se hlásí na pozápasové penalty.
Co ty a předzápasové rituály? Máš nějakou svoji specialitu, kterou před zápasem zkrátka nemůžeš vynechat?
Ne, nic takového.
Na závěr otázka spíše osobní než fotbalová. Od minulého léta jsi v našem klubu součástí výboru, kde zastáváš pozici pokladníka. Tato role s sebou nese i notnou dávku zodpovědnosti. Jak si se po necelém roce ve funkci s povinnostmi navíc vyrovnal?
S klubovým managementem mám už bohaté zkušenosti. Když jsem studoval VŠCHT v Praze, byl jsem majitelem týmu v malé kopané. Můj tým hrával Strahovku (fotbalová liga v malé kopané, pzn. redakce) a dokonce postoupil do druhé nejhorší soutěže! Co naplat, že jsme neobstáli svému jménu Hanáckých milovníků defenzivního fotbalu a měli záporné skóre. Ale teď vážně. Zodpovědnost to sice je, ale veškerá exekutiva je rozložena do celého výboru. Myslím, že máme celkem dobrý tým ve výboru, kde si jsme schopni rozdělit úkoly a ulehčit tak jeden druhému. Vlastně bych nás chtěl všechny pochválit. Udělala se nová závlaha, daří se nám řádně hospodařit, snad jenom ta korona nám trošku zhatila plány. Chtěli jsme obnovit tradici Štěpánské zábavy. Tak doufám, že se nám to podaří letos.
Marťova „desítka“
1. Fotbalový idol/vzor?
Steven Gerrard.
2. Jeden člověk, se kterým bys vyrazil na večeři?
Satoshi Nakamoto.
3. Tvé oblíbené jídlo, na které nedáš dopustit?
Indické butter chicken.
4. Po fotbalové stránce nejlepší spoluhráč, se kterým si kdy hrál v jednom týmu?
Parkrát jsem hrál na umělce s Marťou Pospíšilem, počítá se to?
5. Nějaká věc/vlastnost, kterou o tobě moc lidí neví?
Jsem filantrop.
6. Bydlení ve městě, nebo na vesnici?
Vesnice nedaleko města, třeba jako Bělkovice.
7. První zážitek ze závěrečných, soustředění, kabiny SKBL, který se ti vybaví?
Nejraději vzpomínám na návštěvu maturitního plesu v Rýmařově na posledním soustředění, odkud nás vyhodili kvůli nevhodnému oblečení.
8. Jakého hráče by si od sezóny 2021/2022 rád viděl v dresu Liverpoolu?
Van Dijka, nejlepší obránce na světě prostě chybí. Mbappé by nebyl špatnej.
9. Co opravdu nemáš rád?
Rána.
10. Tvá nejoblíbenější proteinová tyčinka?
YES! Protein Blueberry, doporučuju, ale asi neseženete.
Marťa sám sebou
Marťo, děkuji, že sis udělal čas a přijal mé pozvání. Jak jsem očekával, rozhovor s tebou stál za to a věřím, že se čtenáři jak pobaví, tak zároveň dozví i něco zajímavého. Povídání s tebou hezky uzavřelo první čtvrtinu našich rozhovorů s hráči A mužstva Bělkovic-Lašťan. Je něco co by jsi chtěl dodat závěrem?
Co se týče fotbalu, jsem velkým fanouškem Liverpoolu FC. Měl jsem to štěstí být dokonce dvakrát na Anfieldu a vidět naživo hráče jako Gerrard, Suarez nebo Salaha.
Na závěr bych rád věnoval pár slov všem přítelkyním/manželkám amatérských fotbalistů.
Ano, opravdu musím na oba tréninky.
Ano, příští týden hrajeme zrovna v sobotu.
Ano, dvakrát za rok máme závěrečnou a ano, hrozí, že se to trošku zvrtne.