Srdcem za Bělky #4 | Tom Vinkler: Na hřišti mám rád emoce, bez nich to pro mě není ono

Středeční večer opět patří naší rubrice Srdcem za Bělky. V dnešním povídání nahlédneme do života studenta Vysoké školy ekonomické v Praze, zarytého sparťana, a nekompromisního zakončovatele gólových šancí, Toma Vinklera. Studentský život není v posledním roce žádná hitparáda. Jak Tom sám na úvod zmiňuje, už přes rok tráví svůj čas ve svém pokoji doma v Bělkovicích. Navštívit v Praze Dlouhou ulici či stadion na Letné by zcela jistě nebylo od věci. Nespoutané alkoholové orgie v ulicích našeho hlavního města ale Tom nahradil tvrdou individuální zimní přípravou. Hodiny mučení v posilovně a vytrvalý běh po vzoru Zátopka v letošní zimě nově doplnilo i běžkování. Široký úsměv po zdolání Pradědu zkrátka nesměl chybět. Dost úvodem, pojďme se podívat na Tomův fotbalový život…

Fotbalistou v dresu Bělkovic

Ahoj Tome. Díky, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Ač jsi odchovancem Bělkovic, tak důležitou roli v tvém fotbalovém rozvoji hrál také FK Šternberk, ve kterém jsi v mládežnických kategoriích strávil několik let. Jak na toto období vzpomínáš?

Do Šternberka jsem přišel někdy v mladších žácích a strávil jsem tam asi pět sezón, až do dorostů. Tehdy to bylo trošku náročnější, protože jsem měl střídavé starty a chodíval jsem pomoct i klukům tady v Bělkovicích. Na Šternberk jinak vzpomínám strašně rád. Dostal jsem šanci si zahrát krajský přebor, což mi ve velké míře pomohlo po fotbalové stránce. Zároveň jsme tam měli super kabinu, takže nám to sedělo na hřišti i na baru. Velkou část mého působení v FK jsem strávil pod vedením pana trenéra Zmeškala. On byl přesně ten trenér, kterého nechcete mít v 16 letech, když začínáte přičichat k alkoholu. Na první pohled poznal, že jsme někde byli před zápasem a vždycky nám to pěkně okořenil. Takhle zpětně na něj ale nemůžu říct ani půl slova, protože to byl člověk na správném místě a fotbalově nás všechny posunul o několik úrovní výš. Zejména zimní příprava ve šternberském parku, ta vždycky stála za to.

Uvažoval jsi někdy o tom, že by si to ve Šternberku zkusil naplno a pokračoval i v mužské kategorii?

V mé poslední sezóně ve Šternberku jsem sice nasbíral pár minut v áčku, ale zůstat tam natrvalo mě nikdy nelákalo. Já jsem vždycky chtěl hrát v Bělkovicích. Peníze nebo prestiž vyšší soutěže u mě nikdy nehrály roli.

Jsi neodmyslitelnou součástí základní sestavy Bělkovic, ať už tě trenéři využijí v útoku či obraně. Jak ty vidíš svoji pozici v týmu, kde se ti hraje nejlépe?

Dá se říct, že je mi to celkem jedno. Samozřejmě radši útočím, než bráním, ale hlavně se snažím hrát na každém postu na maximum. Na levé straně se mi lépe centruje, na pravé líp střílí, a uprostřed můžu hrát hodně na balónu a být častěji v soubojích. Každý post má něco do sebe.

Jak by si popsal své fotbalové přednosti? Co by si zároveň na své hře chtěl ještě vylepšit?

Největší přednosti budou asi síla a rychlost. Mám rád celkově tvrdší styl fotbalu, který přináší emoce. Zároveň to ale musí být v nějakých mezích. Pořád ten fotbal hrajeme pro párek a pivo, proto taky nenávidím zákeřný hráče. Pokud už se něco zákeřného na hřišti stane, tak si pak takové hráče na hřišti hledám. A když to vezmu z té druhé stránky, co vylepšit, tak střelba je dost bídná a finální fáze je úplná tragédie. Doufám ale, že tohle se snad zlepší s přibývajícími zkušenostmi.

Máš nějaké předzápasové rituály či zvyklosti, které tě dokáží na zápas zdravě nahecovat?

No, já hodně zapomínám, takže i kdybych nějaké chtěl mít, tak na ně další zápas určitě zapomenu. Asi teda nic speciálního. Dám si pár sprintů a nastavím si v hlavě takovou zdravou nenávist na hráče, se kterým se budu na hřišti nejvíce potkávat.

Tvůj bratr Marek zastává v klubu pozici předsedy i dočasného trenéra A mužstva. Co na to říkáš? Dočkáme se někdy něčeho podobného i od tebe?

Má od rodičů nakázaný, že mě musí stavět, takže maximální spokojenost… Brácha je strašně chytrý člověk a má za sebou už spoustu sezón i ve vyšších soutěžích, takže má ideální předpoklady pro to být trenér. Navíc se na trénování podílejí i další hráči, ti nejzkušenější, o kterých bych mohl říci úplně to stejné. Co se týká pozice předsedy, tak za to ho obdivuju ještě daleko víc, protože řízení klubu je hlavně o papírech, ne o fotbalu. Každý by na to nervy asi neměl, já teda určitě ne. Já sám žádné trenérské ambice nemám a upřímně na to nemám povahu. Možná k tomu s věkem dozraju, ale momentálně o tom nepřemýšlím.

Tomova „desítka“

1. Fotbalový idol/vzor?

Lionel Messi.

2. Co byla poslední věc, kterou sis koupil?

Asi bitcoin (setiny bitcoinu).

3. Tvé vysněné povolání v mládí?

Nejspíš fotbalista.

4. Co tě jako první napadne, když se řekne Sparta?

Srdce.

5. Co tě jako první napadne, když se řekne Slavia?

Nenávist.

6. Jaká byla tvá nejlepší dovolená v životě?

Bulharsko 2017.

7. Kdyby jsi si měl vybrat jednoho člověka, se kterým vyrazíš na večeři, kdo by to byl?

Warren Buffet.

8. Na jaký zápas si v dresu Bělkovic si vzpomeneš – tvůj nejpovedenější, nejlepší atmosféra..

Moje první derby proti Bohuňovicím. Ty zápasy byly moje nejoblíbenější.

9. Jaké místo či zemi by si rád ve svém životě navštívil?

USA.

10. Poslední seriál, který jsi dokoukal až do konce?

Přátelé.

Tom sám sebou

Tome, děkuji ti za tvůj čas a zajímavé odpovědi. Ač se ti do rozhovoru příliš nechtělo, tak nakonec si se toho zhostil skvěle a nabídl čtenářům zajímavý pohled do tvého fotbalového i osobního života. Na závěr tě již klasicky poprosím o nějakou zajímavost či pikantérii. Podělíš se s námi o něco?

Pár věcí bych měl. V posledních pár měsících jsem se začal učit hrát na klávesy. Teda hraní se tomu ještě asi říkat nedá, ale moc mě to baví. Svým způsobem si u toho čistím hlavu a odreaguji se. S otevřenou pusou se dívám na videa, kde hraje Hans Zimmer, a říkám si, že kdybych nehrál fotbal, tak už jsem to mohl umět jako on. Další formou relaxu je pro mě paradoxně i posilovna. Cvičím už pět let a každou posilovnu se snažím nějakým způsobem posunout. Naložit si na činku, vypnout hlavu a prostě to železo zvednout. Když se přehoupnu z posilovny na jídlo, tak nepohrdnu mekáčem. Naštěstí tuk moc nepřibírám, nuggetky mi jdou asi přímo do svalů, takže s něma nemusím šetřit… Jsem milovník tvarohů – půl kila na dobrou noc si dávám každý večer už asi čtyři roky. Poslední větou bych chtěl poděkovat našemu PR oddělení za tuhle skvělou příležitost a budu se těšit na další spolupráci.