Srdcem za Bělky #6 | Jarda Horčičák: Když zabráním soupeři ve skórování, udělá mi to větší radost, než kdybych měl dát gól já sám

Je tu nový díl ze série Srdcem za Bělky. Tento týden společně nahlédneme do života hráče, který v dresu Bělkovic strávil celou dosavadní kariéru, a i když ji stihl proložit dvouletou pauzou, tak si svými výkony vysloužil stabilní místo na pozici stopera. Řeč je o Jardovi Horčičákovi. Fotbalu se věnuje od svých pěti let a jak sám říká, byla to pro něj jediná volba. Rodina plná fotbalistů zkrátka zavazuje k tomu v tradici pokračovat. A i když na dva roky „sjel z cesty“ a fotbal vyměnil za profesi poloprofesionálního degustátora zlatavého moku v hostinci na Brodku, tak se oklikou přeci jen vrátil k tomu, co ho celý život provázelo a dělalo šťastným. A je to dobře, protože i díky Jardovi patřila naše obrana v letošním ročníku mezi ty lepší a mužstvo se tak o ni mohlo v důležitých momentech opřít.

Fotbalistou v dresu Bělkovic

Ahoj Jardo. Díky, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Svůj první gól v áčku Bělkovic se ti podařilo vstřelit v sezóně 2014/15, když ti bylo necelých 16 let. Uběhlo sedm let, pamatuješ si na tu gólovou akci a radost co následovala?

Ahoj Jacku, díky za pozvání. Na tohle se určitě zapomenout nedá. Áčko v té době trénoval Luboš Orlet, kterého doposud řadím mezi nejlepší trenéry našeho A týmu. S muži jsem jezdil vždycky strašně rád, a i když mě trenér postavil třeba jen na 5-10 minut, získával jsem první zkušenosti a ten pocit být na hřišti mezi dospělými bylo něco kouzelného.

Trenér Orlet mě většinou posílal do útoku s jasnými pokyny: „hlavně běhej a dělej hukot mezi stopery.“ No a pak to jednou přišlo. Trenér mě poslal na hřiště – tenkrát to bylo myslím proti Šumvaldu za stavu 7-1 pro nás. Byl jsem na hřišti chvíli, a hned jsme šli do útoku. Kamča Forejt odcentroval do vápna a jeho centr byl tak přesný, že mi vlastně stačilo jen nastavit hlavu a doklepnout míč do prázdné branky. Pak přišla totální euforie a moji spoluhráči mě začali nahánět po celém hřišti. Bylo to super.

Zatímco tví spoluhráči z dorostu se do áčka dostávali sporadicky, tak už si měl na svém kontě i první gól. To byl zcela jistě dobrý důvod to svým spoluhráčům občas předhodit… Probíhalo něco takového?

Já to spíš bral jako šanci ukázat klukům z áčka, že i v 15 letech na to mám a nebojím se. Bylo to i takové překonávání svých hranic – vždycky jsem to měl takto postavené, že rád hraju proti starším a silnějším protihráčům, protože právě takové zápasy ti toho dají i do budoucna nejvíce. No a co se týče kluků, se kterými jsem hrál v dorostech, tak to vůbec, nikdy jsem jim to nepředhazoval. Pár mladších kluků mě pak možná bralo jako takový vzor a příklad, že to jde, ale nic víc.

V této sezóně jsi v týmu druhý co do počtu minut strávených na hřišti. V obraně jste společně s Tomem Sklenářem vytvořili stabilní stoperskou dvojici. Ovšem s fotbalem jsi před dvěma lety na nějakou dobu přestal. Proč ta pauza a co tě nakonec přimělo se zase vrátit?

Já vždycky hrál hlavně pro tým a dával do každého tréninku i zápasu všechno. Dělám vše proto, abych nevynechal jediný souboj. V tomto si myslím, že jsme si s Tomem dost podobní. Takže i proto nám to v této sezóně slušně funguje, od komunikace až po nějakou tu taktiku.

K té mojí pauze. Začal bych asi tím, že to byly moje dva nejnudnější roky života… Každopádně důvody byly osobní a nechci je dále nějak rozebírat, protože už je to pryč a za mnou. Hlavní pro mě je, že jsem se vrátil. K tomu návratu to směřovalo už dlouho, ale ten zásadní moment přišel ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že fotbal prostě neodmyslitelně patří k mému životu.

Pozice ve středu obrany s sebou nese spoustu zodpovědnosti a úkolů. V čem podle tebe týmu pomáháš nejvíce a na čem by si rád do budoucna ještě zapracoval?

Jak už jsem zmínil v úvodu, v obraně hraju nejraději. Větší radost mi udělá, když zabráním inkasované brance, než kdybych měl já sám dát gól soupeři. Největší zodpovědností na pozici stopera je asi to, že nesmíš pokazit rozehrávku. Když špatně nahraješ a protivník získá míč, tak už za tebou většinou prostě nikdo nestojí a je to víceméně jen na gólmanovi. Vynikám asi ve hlavičkových soubojích, ty totiž málokdy prohraju. Zapracovat ale musím na proudění myšlenek. Několikrát se mi stalo, že jsem měl v hlavě více nahrávek najednou a dopadlo to tak, že nohy udělaly něco jiného, než chtěla hlava. Takže jak jsem už před chvílí říkal, když ze stopera špatně přihraješ, většinou už to je jen na gólmanovi. K mé smůle už z toho pár gólů bylo, takže na tom musím zapracovat.

Co říkáš na momentální složení týmu? Kdo je v kabině autoritou a kdo naopak tmelí partu a stará se o zábavu?

Tým, který teď v Bělkách máme, mi vyhovuje. Kluky mám rád a na každý trénink, zápas, a samozřejmě i další společné akce, se vždy moc těším. V mužstvu za autoritu považuji naše „starší pány“ – veterány. K legraci a dobré náladě podle mě přispívá každý z nás stejnou částí. Osobně si myslím, že za posledních pár let co jsem v áčku, je ta momentální parta jedna z nejlepších.

Co ty a předzápasové rituály, máš něco speciálního, co zkrátka nesmíš vynechat?

Před zápasem se často dívám na sestřihy obranných zákroků, hlavně od Sergia Ramose, na toho prostě nedám dopustit. Před zápasem mi taky pomůžou nejrůznější motivační videa. Na hřiště pak vždy vyšlápnu pravou nohou a před samotným začátkem zápasu si dvakrát poskočím.

Jardova „desítka“

1. Fotbalový idol/vzor?

Sergio Ramos.

2. Tvé vysněné povolání v mládí?

Archeolog. I když to je spíš pro holky, protože ty se rády pořád hrabou v minulosti…

3. Nějaká věc/vlastnost, kterou o tobě moc lidí neví?

Rád čtu knížky o investování a seberozvoji.

4. Tvůj oblíbený film/seriál?

Určitě Peaky Blinders.

5. Co ti dokáže udělat radost?

Když jdou věci podle plánu.

6. Na jaké místo nebo do jaké země by ses rád podíval?

Island.

7. Jaký zážitek nebo událost z naší kabiny se ti vybaví jako první?

Už je to pár let, ale asi jak jsem byl izolepou připoutaný k zábradlí u hlavního vchodu. Teď už se tomu hlavně směju, ale tehdy to příjemné nebylo

8. Co opravdu nemáš rád?

Když věci nejdou podle plánu.

9. S kým se ti za ty roky na pozici stopera hrálo nejlépe?

V dorostu s Peťou Šimšou.

10. Tvé oblíbené jídlo, na které nedáš dopustit?

No já sním snad všechno, takže vyloženě jednu věc asi žádnou.

Jarda sám sebou

Jardo, díky, že sis našel na rozhovor čas. Myslím, že z rozhovoru jde jasně vidět, jak máš fotbal rád, a je dobře, že si se k němu vrátil. Musím se přiznat, že já jsem ti teda tvůj první gól za muže moc záviděl. Z naší skupinky, která to společně táhne od benjamínků, se ti podařilo prosadit jako prvnímu, a to už ti nikdo nevezme. Na závěr tě poprosím o nějakou zajímavost, přání, cokoliv co máš na srdci.

Těším se na to, až zase začneme hrát. Těším se hlavně na pravidelné tréninky a to, že nebudu muset na poslední chvíli dobíhat povinné kilometry, které jsme si ve skupině stanovili. Na hřišti se často uzavřu do sebe a neslyším na nic jiného než na Párec, Pári nebo Párňas.

Jinak jsem velkým fanouškem seriálů a videoher. Jednou jsem byl schopný za jeden víkend zkouknout všechny série Peaky Blinders…