Srdcem za Bělky #10 | Marek Vinkler: Věřím, že se v nejbližších sezónách umístíme mezi třemi nejlepšími týmy v I.A třídě
Jubilejní desátý díl Srdcem za Bělky patří fotbalistovi, který si už hlavu neláme pouze nad tím, jak teda konečně prolomit gólové suchoty a mít “o gól lepší skóre než brácha”, ale taky člověku, který od léta 2020 převzal funkci předsedy našeho sportovního klubu. Mé pozvání přijal Marek Vinkler. Jak už plyne z předchozích rozhovorů, tak hráč starší pětadvaceti let se v našem týmu automaticky řadí mezi ty “zkušenější”, a ani u Maru tomu není jinak. V osmadvaceti letech v klubu zastává hned několik funkcí, a ač se snažím sebevíc, tak zmínit je zkrátka musím, protože si dokážu představit, kolik práce to vše obnáší. A že se k tomu ještě stíhá “poměrně intenzivně připravovat” na kmenovou zkoušku, která je prvním stupněm ve specializačním vzdělávání v oboru Anesteziologie a intenzivní medicíny, si už nejlépe přeberte sami… Pojďme na rozhovor.
Fotbalistou v dresu Bělkovic
Ahoj Maro, díky, že jsi přijal mé pozvání. Pokud se dá hovořit o nějakém propojení mezi námi a FK Šternberk, tak právě tvá fotbalová cesta je zřejmě tím ideálním příkladem. V mládeži jsi tam strávil několik let, aby ses poté prosadil i do šternberského áčka. Jak na toto období vzpomínáš? Myslíš si, že je tahle cesta tou správnou i třeba do budoucna pro další fotbalisty z Bělkovic?
Ahoj, Honzo, děkuji za pozvání, jsem rád, že sis vzpomněl i na mě. Určitě souhlasím, ve Šternberku jsem měl možnost odehrát kvalitní zápasy se silnými soupeři. Podařilo se mi proniknou do A mužstva a čtyři sezóny pravidelně nastupovat v Krajském přeboru, to jsou velmi cenné zkušenosti. Do budoucna by bylo fajn, pokud by se nám formou nějaké spolupráce podařilo dostat pár hráčů do vyšší soutěže, kteří by poté mohli být výrazným posílením pro naši mužskou kategorii.
Do Bělkovic ses vrátil před sezónou 2016/2017 a od té doby se náš tým v A třídě umístil nejlépe na 7. místě. Ve zbytku sezón jsme se spíše strachovali o udržení v soutěži. Jaké to třeba bylo pro tebe osobně, protože ve Šternberku jste měli asi úplné jiné starosti, a to prát se o postup každý rok.
Poslední sezónu ve Šternberku už bylo hodně znát, že klub má ambice na vyšší soutěž a přišlo dost kvalitních hráčů, mně se pak základní sestava začala pomalu vzdalovat, logickým krokem bylo vrátit se zpátky do Bělkovic, čehož určitě nelituji. Kádr se tehdy hodně vyměnil, což bylo vidět hlavně první dvě sezóny, odešlo několik zkušených hráčů a spoustu zápasů jsme prohráli dost lacině. Nejlépe vzpomínám zmiňovanou sezónu, kdy jsme se umístili na sedmém místě, na jaře jsme odehráli hodně povedených zápasů a mně osobně se dařilo dávát góly, i když jsem spíše sváteční střelec.
Tvá hra byla vždy založená na rychlosti. V sezónách po návratu jsi zvyknul hrávat především na kraji zálohy, odkud jsi posílal centry do vápna. Jaké další fotbalové vlastnosti by si označil za svoje silné, a které by si naopak ještě rád vylepšil?
Rád nastupuji i ve středu zálohy, snažím se zbytečně nepředržovat balón a rychle posouvat naši hru do útočné fáze. Ale v současné neúplné sezóně jsem odehrál nejvíce zápasů na kraji obrany nebo v záloze, kde můžu nejvíce využít rychlost. Určitě bych chtěl zapracovat na přesnosti finální přihrávky, které rozhodují zápasy. Potom bych mohl být odvážnější směrem dopředu a do středu hřiště, kde bych se měl tlačit do zakončení. Někdy se nechám zbytečně ovlivnit nepovedenými momenty v zápase, které bych měl hodit za hlavu a soustředit se na aktuální dění na hřišti.
Jak se díváš, z pozice předsedy a dočasného trenéra, na současné složení kádru? Asi není žádným tajemstvím, že v Bělkovicích chceme i do budoucna stavět především na odchovancích. Myslíš, že tento tým má na to, aby se v budoucnu například posunul o soutěž výše, tak jak se to například povedlo našemu “rivalovi” z Bohuňovic?
Věřím, že náš kádr má na to, aby se v nejbližších sezonách umístil mezi nejlepšími třemi týmy I. A třídy. Určitě se budeme všichni snažit udělat vše pro to, aby se podařilo vybojovat i první místo znamenající postup. Krajský přebor je ale o dost náročnější soutěž po všech stránkách, takže bychom si to museli vše vyhodnotit, jestli bychom to vyzkoušeli. To ale zatím není na pořadu dne. Je důležité, abychom měli dostatečně široký kádr, chuť do tréninku a fotbal dělali s radostí. Ostatní pak přijde.
Máš nějaké předzápasové rituály? Něco, bez čeho si neumíš momenty před zápasem představit?
Jsem docela pověrčivý a když se mi povede nějaký zápas, tak se u dalšího snažím napodobit všechny drobnosti v rámci předzápasové přípravy – stejné trenýrky, stejný ručník, stejné roztrhané štulpny, stejné rozcvičení atd. Když to nepomůže a prohrajeme, tak další zápas začínám od znova.
Předseda, dočasný trenér A mužstva, trenér přípravky, hráč… Jak ti to zní? Těch funkcí a úkolů jsi na sebe ušil více než dost. A to se pořád bavíme jen o fotbale.
Nerad bych vytvořil dojem, že v našem klubu dělám všechno kromě sečení trávníku. Ve všech pozicích je to o spolupráci s dalšími lidmi, takže to určitě nestojí jen na mně. Ve výboru je celkem devět lidí, kteří se podílí na fungování našeho oddílu a myslím, že se nám daří velice dobře. Podařilo se realizovat závlahu, opravit šatny a další projekty máme nachystané. Pozice hrajícího trenéra je jen dočasná a provizorní, od příští sezóny mi snad tato povinnost ubyde a budu se moct soustředit jen na svůj výkon na hřišti. Trénovat mládež jsem začal na základě úspěšného pořádání Letní fotbalové školy (příměstský tábor pro děti pořádaný v Bělkovicích), to mě velice baví a věřím, že naše malé svěřence taky.
Kromě statusu hráče v Bělkovicích jsi i součástí lékařské fotbalové reprezentace České republiky. Jak takové srazy lékařů-fotbalistů probíhají, kolikrát do roka se vidíte? Náš výběr patří mezi ty nejlepší na světě a pravidelně se na Mistrovství světa umísťuje na předních příčkách.
Za rok máme většinou pět srazů, které se konají po celé republice a má je vždy na starost jeden z hráčů reprezentace. Do budoucna bych rád takový sraz uspořádal i v Olomouci a ideálně spojil s přípravným zápasem v Bělkovicích. Jednou za rok se pak koná mistrovství světa, které je úplným vrcholem pro nás pro všechny. Já se zatím zúčastnil v roce 2018 MS v Praze a o rok později MS v Mexiku, z obou šampionátů máme stříbrnou medaili, takže o motivaci do dalších let není nouze..
Marova “desítka”
Fotbalový idol/vzor?
Cristiano Ronaldo.
Nějaká věc/vlastnost, kterou o tobě moc lidí neví?
Poměrně dost se zajímám o ekologii a životní prostředí, v Olomouci třídíme všechny možné i nemožné druhy odpadů.
Oblíbený film/seriál?
Filmy do režiséra Guye Ritchieho, ze seriálů Teorie velkého třesku.
První zážitek ze závěrečných, soustředění, kabiny SKBL, který se ti vybaví?
Poslední venkovní zápas v České Vsi, kde jsme vyhráli a cestu zpátky autobusem si náramně užili.
Bydlení ve městě, nebo na vesnici?
Určitě na vesnici, v Bělkovicích.
Po fotbalové stránce nejlepší spoluhráč, se kterým si kdy hrál v jednom týmu?
Tomáš Mudrák.
Jeden člověk, se kterým by si vyrazil na večeři?
Když nebudu počítat přítelkyni Míšu, tak asi s Petrem Čechem.
Předseda – Trenér A mužstva – Trenér přípravky – Hráč. Jaká pozice je nejtěžší?
Hráč.
Tvé oblíbené jídlo?
Pizza Hawai.
Na jaké místo nebo do jaké země by ses rád podíval?
Island.
Mara sám sebou
Maro, díky za fajn povídání. Vzhledem ke všem těm funkcím, které zastáváš, by se nabízelo plno dalších otázek, ale přeci jen jsme především fotbalisti – hráči, tak na to ostatní dojde třeba v budoucnu. Na závěr, již klasicky, máš prostor pro svůj názor, nějakou zajímavost, komentář, cokoliv, co tě zrovna napadne.
Na Mistrovství světa lékařů v Praze si mě po čtvrtfinálovém zápase proti Mexiku odchytl komentátor České televize a měl jsem tak příležitost si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je mluvit do kamery. Rozhovor pak byl součástí reportáže v pořadu Branky, body, vteřiny. Když se na to dívám zpětně, tak je to docela úsměvné – posuďte sami.
