Srdcem za Bělky #9 | David Hložánka: Vyhlížím návrat. Chuť si znovu zahrát je veliká

Obnovení amatérského fotbalu jsme se sice zase nedočkali – z 0 na 20 a zase zpět – ale pokračování rubriky Srdcem za Bělky je jistotou. V dnešním devátém dílu společně nahlédneme do fotbalového života odchovance Sigmy Olomouc a mládežnického reprezentanta Davida Hložánku. Rodák z Velkých Losin je suverénně největším cestovatelem zpoza hráčů současného kádru, když postupem času vystřídal hned několik klubů od třetí ligy, divize až po 1.A třídu. Aby si ale splnil plány z mládí, směřovaly jeho další kroky do Bělkovic. Momentálně patří mezi nejzkušenější harcovníky v našem týmu a netrpělivě vyhlíží restart fotbalových soutěží.

Dejvův otvírák

Pocházím z Velkých Losin na Šumpersku a zde jsem i s fotbalem začínal, bylo mi snad 5-6 let. Vzhledem k tomu, že jsme neměli žádnou přípravku, tak jsem hned šel do mladších žáčků a zhruba od 7 let jsem postupně hrával i za starší žáčky. Mé místo bylo v útoku. V té době si mě všimli na kraji a přes krajské výběry jsem se ve 13 letech dostal do Sigmy Olomouc. A tam jsem zůstal až do mužů. Prošel jsem všemi mládežnickými kategoriemi a zvládl i nějaký reprezentační start, myslím, že to byla reprezentace U17, kdy tehdejší výběr skončil na Mistrovství světa na 2. místě. Reprezentaci v té době vedl trenér Dovalil. Když jsem přecházel od dorostu, tak jsem s áčkem Sigmy zvládl i nějakou tu přípravu. V mužích, hned po dorostu, jsem hrál myslím dva nebo tři roky ve 3. lize. Je to už ale dlouho, tak si nevzpomínám, někteří moji spoluhráči snad v té době ještě nebyli ani na světě. 🙂 Dále jsem prošel pár divizních týmů a postupem let jsem šel o soutěže níže, až když jsem hrál v Písečné 1.A třídu, tak mi zavolal můj dobrý kamarád Mira Sklenář – kdyby ho někdo neznal, je to ten, co pořád hraje s číslem 7 – oslovil mě ať si spolu i s Víťou Zdráhalem opět zahrajeme. Což bylo super a nešlo odmítnout, no a od té doby jsem v Bělkovicích, už asi šestým rokem.

Fotbalistou v dresu Bělkovic

Ahoj Dejve. Díky, že sis našel na rozhovor čas. Dres Bělkovic oblékáš od sezóny 2014/2015, kdy jsi přestoupil z Písečné. V Bělkovicích jsi se tak opět potkal se svými spoluhráči z mládežnických kategorií Sigmy Olomouc Mirou Sklenářem a Víťou Zdráhalem. Byl to pro vás tři vždycky nějaký plán nebo cíl, zase si jednou společně zahrát?

Určitě to byl cíl a přání, proto jsem do Bělkovic šel. Je jenom škoda, že se nás tady nesešlo více.

Mnoho let jsi strávil v Sigmě a dá se říct, že jsi jejím odchovancem. Kde jsi ale dělal ty úplně první fotbalové krůčky? V kolika letech jsi pak přestoupil do Sigmy?

Ano, určitě jsem odchovanec Sigmy. I když jsem přestupoval tady do Bělkovic, tak jsem v té době pořád formálně patřil Sigmě. Zpátky do Sigmy jsem ale jít nemohl, protože by si Pospa (Marťa Pospíšil) nezahrál… 🙂

Pokud se nepletu, tak jsi v Bělkovicích už šestým rokem, což je vlastně tvé nejdelší setrvání v jednom klubu od té doby co jsi v mužské kategorii. Jsou tedy Bělkovice takovým tvým fotbalovým domovem?

Jasně, v Bělkovicích se mi líbí, jsou tady super kluci. A je to tak, jsem tu nejdéle. Ale je to i trochu zvláštní, protože se jedná o moje první mužské angažmá, kde nehraji za peníze, ale zcela zadarmo.

Řadíš se mezi ty nejzkušenější hráče v našem týmu, což ukazuješ takřka na každém tréninku nebo zápase, do kterého se zapojíš. V posledních dvou sezónách jsi ovšem v mnohých případech i absentoval. Tak jaká je nyní chuť se na hřiště opět vrátit?

No chuť se vrátit je strašně veliká! Myslím, že tady můžu mluvit za všechny… Je pravda, že už nejsem nejmladší a ty roky běží rychle, ale já si chci ještě pořádně zahrát.

Co říkáš na aktuální složení týmu? Za posledních pár let se tým výrazně proměnil a omládl. A jak se díváš ty osobně na svoji pozici a roli v mužstvu?

Podle mě je super, že je v Bělkovicích dorost. V dnešní době spousta týmů dorost nemá, nebo se musejí spojovat s dalšími kluby. A bohužel je to potom dost poznat, jestli je, nebo není dorost. Současně ale pozoruji, že spousta kluků ten přechod od dorostu k mužům prostě nedá. Je škoda i některých kluků tady v Bělkách co to vzdali. Za vás mladší jsem strašně rád. Dá se říct, že fotbal se učíš hrát celý život, taktiku, tvrdost a tak dále. Však víš jak to je.

Má David Hložánka nějaký svůj předzápasový rituál? Nebo vybočíš z řad svých spoluhráčů a zkrátka nic osobitého nemáš?

Nemám. Já na tohle nikdy nebyl a ani nebudu. Za mě je to vše jen o hlavě.

Dejvova “desítka“

1. Fotbalový idol/vzor?

Asi nemám.

2. Co ti dokáže udělat radost?

Čas s rodinou a koupě nových hodinek.

3. Nějaká věc/vlastnost, kterou o tobě moc lidí neví?

Kopu pravou a ne levou. 🙂

4. Oblíbený film/seriál?

Seriál asi Dva a půl chlapa. Film asi Milion Dolar Baby. Rád se podívám i na nějaké válečné filmy podle skutečné událost.

5. Jaký zážitek nebo událost z naší kabiny se ti vybaví jako první?

Rád vzpomínám na zápas, kdy jsme jako jediný tým v soutěži dokázali porazit doma tehdy suverénní Jeseník. Měli tam tehdy kluky i ze třetí ligy, divize… No a taky každé společné soustředění s týmem.

6. Jaká sezóna v tvé kariéře byla ta nejpovedenější a proč?

Vždycky si rád vzpomenu na svoji první sezónu v Písečné, tehdy jsem dal spoustu gólů, asi něco přes 20, a skončili jsme na celkovém druhém místě.

7. Po fotbalové stránce nejlepší spoluhráč, se kterým si kdy hrál v jednom týmu?

Kamil Vacek.

8. Na jaké místo nebo do jaké země by ses rád podíval?

Vancouver – Kanada.

9. Čeho se bojíš?

Stáří. Jak už jsme se bavili, nejsem nejmladší, bylo mi 30 už po několikáté a regenerace po zápase je delší a delší. Ale fóbie asi žádné nemám.

10. Oblíbená hudební skupina/zpěvák?

U2, Lucie.

Dejv sám sebou

Dejve, díky za tvé odpovědi. Pod tvá slova “ať už začneme hrát” se mohu jen podepsat. Rád bych ti ty housle, kterými mě na trénincích trápíš, zase jednou vrátil… Věřím, že v dresu Bělkovic ještě v pár sezónách uvidíme. Je tu něco, co by si rád řekl závěrem, o sobě, o fotbale, o čemkoliv?

Rodina je nejvíc – jsem plně zaměstnám mými dětmi.

Rád cestuji, takže jak to půjde, rád bych s tím zase začal.

Celkem mě teď chytla cyklistika.

Jsem fanouškem Atletica Madrid.