Srdcem za Bělky #8 | Honza Pavlita: Bělkovice byly a vždy budou srdeční záležitostí

Minulý týden byl věnován speciálnímu hostovi, ten aktuální už ale opět patří hráči našeho A mužstva. Mé pozvání tentokrát přijal hráč, kterého na hřišti jen tak nepřehlédnete. Bělkovický Jan Koller, Zlatan, Paleta, Pavliťák. Muž mnoha přezdívek a jmen – útočník Honza Pavlita. Jak už mi na začátku rozhovoru odmalička velký fanoušek londýnské Chelsea zdůrazňuje, kromě fotbalu je milovníkem vlastně jakéhokoliv míčového sportu. S necelými dvěma metry výšky se asi není čemu divit. Honza, který stejně jako několik dalších hráčů poprvé nakouklo do A týmu pod trenérem Orletem, se v rozhovoru podělil mimo jiné i o to, jak důležitý faktor hraje týmovost a pevná parta, co by chtěl na své hře do budoucna vylepšit, nebo o svůj atypický předzápasový rituál.

Honzův otvírák

K fotbalu mě přivedli rodiče v cca 6-7 letech, v té době trénoval přípravku pan Zmrzlý, pod kterým jsem dělal první fotbalové krůčky. Po roce a půl v přípravce Bělkovic jsem se přesunul do mládežnických kategorií na Nových Sadech v Olomouci, kde  jsem strávil 6 let. Za ty roky na Nových Sadech mě asi nejvíce ovlivnili trenéři pan Bolek s panem Brücknerem, pod jejichž vedením jsem nejčastěji nastupoval na pozici ofenzivního záložníka. Na této pozici jsem měl volnost a střílel hodně gólů což každého mladého hráče naplňuje asi ze všeho nejvíc. V době, kdy jsem přecházel ze žáků do dorostu, mi fotbalovou kariéru zkomplikoval pád na snowboardu, při kterém jsem si způsobil těžký otřes mozku a zůstal několik minut v bezvědomí. Nikdy asi dostatečně nepoděkuji mému přítomnému strýci, který mi pohotově vytáhl zapadnutý jazyk, a tím mi pravděpodobně zachránil i život.

Po roce bez fotbalu se mi ozval trenér Hanuš, jestli bych nechtěl jít hrát zpět do Bělkovic. Rozmýšlení netrvalo dlouho a já se s chutí vrátil tam, kde jsem začínal. Po nějakém čase v dorostech si mě a Jardu Horčičáka začal vytahovat trenér Orlet do A týmu, abychom doplnili soupisku. Už jen to, že jsem mohl sedět v jedné šatně s hráči, na které jsem se chodil každý týden dívat, byl pro mě zážitek. A i když jsem do zápasu třeba ani nezasáhl, tak jen ten pocit si po zápase v šatně zakročit vítězný pokřik s hráči jako například Turek, Kaštan, nebo Pavel Zeman, bylo něco nepopsatelného, a hnalo mě to dopředu.

Fotbalistou v dresu Bělkovic

Ahoj Honzo, díky, že jsi přijal mé pozvání. S fotbalem jsi sice začínal v Bělkovicích, ovšem v mládežnických kategoriích jsi několik let strávil v Nových Sadech. Přibliž, prosím, trochu více tohle období a taky důvody, proč jsi se nakonec rozhodl do Bělkovic vrátit.

Já děkuji, že sis mě konečně vybral. Už se mě rodina ptala, kdy konečně přijdu na řadu… Za to mé období strávené v Nových Sadech jsem určitě rád. Zažil jsem tam pár vydařených sezón, ve kterých jsem se zúčastnil několika mezinárodních turnajů a dokonce jsem byl i několikrát reprezentovat Olomoucký okres na celorepublikových turnajích ve fotbale. Už při odchodu do Nových Sadů jsem ale věděl, že se jednoho dne vrátím do Bělkovic a zkusím zabojovat o místo v Áčku. I když žiju v Olomouci, tak Bělkovice byly a vždycky budou srdeční záležitostí.

V Bělkovicích nyní hraješ už osmým rokem a patříš do party hráčů, která to společně táhne už od žákovských, potažmo dorosteneckých let. Asi mi dáš za pravdu, když právě tohle období označím za nezapomenutelné, nejpovedenější a těch společných zážitků, ať už ze hřiště nebo mimo něj, máme zkrátka nespočet…

Určitě ano, těch zážitků je tolik, že nejde vybrat jenom jeden z nich. Za partu, kterou jsme si v dorostech vytvořili, jsem strašně rád. Myslím, že jsme si všichni sedli a držíme stále pospolu, což je důležité.

Jak vidíš svojí současnou pozici v týmu? Dá se říci, že kromě tebe ten vyloženě ryzí útočník v současném kádru není.

Svoji současnou pozici bych označil za takového “prostředníka” mezi zkušenějšími, staršími hráči a těmi, co třeba nyní přicházejí z dorostu. I když mi bude za necelý měsíc už 24, tak je vždycky na čem pracovat a co na své hře zdokonalit. V týmu to máme ideálně poskládané a většina těch mladších kluků se může učit od hráčů, kteří mají mnohem větší zkušenosti, například Jirku Jurečku nebo Davida Hložánku. Na tréninku nebo v zápase jejich hru sleduji a snažím se zaměřit na aspekty hry jako je výběr místa ve vápně nebo způsob náběhu, je toho plno. Rád bych do budoucna pomohl týmu co nejlepšími výkony a samozřejmě jakožto útočník vstřelil co nejvíce gólů.

 V aktuální sezóně se ti zatím podařilo skórovat jednou. Co by si vyjma této statistiky na své hře ještě vylepšil a v čem si naopak myslíš, že týmu nejvíce pomáháš?

Určitě bych se chtěl zaměřit na lepší výběr místa v útočné fázi a větší klid v zakončení hlavou – občas totiž místo hlavou zakončím ramenem, a pak celou cestu domů poslouchám od Toma Sklenáře, že jsem zase hlavičkoval jak se nemá.  Za moji silnou stránku bych označil hru zády k soupeřově bráně, při které sklepávám nakopávané míče záložníkům, kteří buď nadále rozvíjí akci nebo jdou do zakončení.

V předchozích rozhovorech spoluhráči označovali současný tým jako jeden z nejlepších, co se týče atmosféry, dobrých vztahů, a zábavy. Souhlasíš?

Naprosto souhlasím. V týmu není nikdo, kdo by zkazil nějakou srandu, ba naopak, většina z nás je ještě takových, že přiloží pod kotel.

Co ty a předzápasové rituály? Máš něco speciálního, na co si potrpíš?

Jsem lehce pověrčivý, takže určitě mám nějaké rituály. Jedním z nich je například kafe, předzápasové espresso prostě nesmí chybět. Na trávník pak vždy vstupuji pravou nohou.

Honzova “desítka”

1. Fotbalový idol/vzor?

Didier Drogba a Ronaldinho.

2. Nejvíce kolik branek se ti podařilo vstřelit v jedné sezóně?

34 , bylo to ve starších žácích, v Krajském přeboru.

3. Nějaká věc/vlastnost, kterou o tobě moc lidí neví?

Jsem docela “salámista”, takže mě jen tak něco nerozhodí, ale umím se na druhou stranu občas i pěkně naštvat. Řídím se mottem “když nejde o život, nejde o nic”.

4. Na jaké místo nebo do jaké země by ses rád podíval?

Je hodně míst, na které bych se rád podíval, například Rio de Janeiro. V nejbližší době, pokud nám to Andrej dovolí, máme s přítelkyní v plánu podívat se do Thajska.

5. Co ti dokáže udělat radost?

Paradoxně mi udělá největší radost asi to, když udělám já někomu něčím radost…

6. Oblíbené jídlo?

Mám rád asijskou kuchyni, ale taková svíčková od babičky není taky vůbec k zahození.

7. Jaký zážitek nebo událost z kabiny či hřiště se ti vybaví jako první?

První co se mi vybaví zápas v Dubicku – Miša Sklenář tam po našem rohu hlavičkoval balón do brány a obránce Dubicka volejbalovým “bagrem” vytáhl míč nad bránu. Rozhodčí argumentoval tím, že hráč zahrál míč hlavou. Za mě nejhorší ovlivnění zápasu, které jsem doposud v naší soutěži zažil.

8. Co opravdu nemáš rád?

Vstávat za hlasitého tónu budíku…

9. Oblíbený film/seriál?

Ze seriálů to je Teorie velkého třesku, Kobra 11 a Narcos. Z filmů Rychle a zběsile.

10. Ty + 1 člověk na opuštěném ostrově. Kdo by to byl?

Samozřejmě Bear Grylls.

Honza sám sebou

Díky za rozhovor, Honzo. Jsem rád, že jsem oslovením k rozhovoru potěšil nejen tebe, ale i tvou rodinu. A věřím, že se do rozhovoru s chutí začtou i ostatní, protože minimálně mě jsi svými odpověďmi příjemně potěšil. Zakončení našeho povídání je již klasicky na tobě. Co nám prozradíš?

Mezi mé největší záliby patří saunování, na dovolených potápění, a ve volném čase si občas zapnu i PlayStation (samozřejmě pokud přítelkyně dovolí 😃). V poslední době jsem se začal zajímat i o kryptoměny, zejména investice do Bitcoinu.

Na závěr bych chtěl poděkovat mým rodičům, že mi dali možnost vyzkoušet si sport, který mě dodnes naplňuje, a bez kterého bych si svůj život nedokázal asi představit. A určitě taky mému dědovi, který mi po každém mém zápase řekne, že jsem se stejně hrozný kopyto. 🙂

A zakončil bych to tímto útržkem z filmu Vyšehrad: “Fotbal je krásnej sport, ale bez rozhodčích by byl moc férovej. A tím pádem nudnej…”

Odkaz na hlášku z filmu: https://youtube.com/watch?v=gcGrihS4tmk&feature=share